Je cizrna luštěnina? Vše, co jste o této superpotravině nevěděli

Co je cizrna a její základní charakteristika

Cizrna setá (Cicer arietinum) patří mezi nejvýznamnější luštěniny na světě a je součástí čeledi bobovitých rostlin. Tato výživná plodina, známá také jako římský hrách nebo garbanzo, má tisíciletou historii pěstování, která sahá až do oblasti Středního východu. Cizrna je bezesporu luštěnina, která se vyznačuje charakteristickým kulatým tvarem a béžovou až nažloutlou barvou, přičemž existují i variety v černé, zelené nebo červené barvě.

Z botanického hlediska se jedná o jednoletou rostlinu dorůstající výšky 20-60 centimetrů, která vytváří bohatě větvený kořenový systém. Na kořenech se, podobně jako u jiných luštěnin, vytvářejí hlízkovité bakterie, které jsou schopné vázat vzdušný dusík. Samotná semena cizrny jsou bohatým zdrojem bílkovin, vlákniny, minerálních látek a vitamínů, což z ní činí cennou potravinu zejména pro vegetariány a vegany.

Charakteristickým znakem cizrny je její oříšková, jemně nasládlá chuť a pevná, ale příjemná konzistence. Na rozdíl od některých jiných luštěnin má cizrna nižší obsah antinutričních látek, což znamená, že je lépe stravitelná a způsobuje méně zažívacích obtíží. Nutriční hodnoty cizrny jsou skutečně působivé - ve 100 gramech sušené cizrny najdeme přibližně 20-23 % bílkovin, 60-65 % sacharidů, 4-6 % tuku a významné množství vlákniny.

V kuchyni nachází cizrna široké uplatnění, od tradičních blízkovýchodních pokrmů jako je hummus nebo falafel, až po moderní veganské alternativy masa. Důležitou vlastností cizrny je její schopnost dobře absorbovat chutě a aromata použitého koření a dalších ingrediencí. Před samotnou přípravou je třeba cizrnu namočit, ideálně na 8-12 hodin, což zkrátí dobu vaření a zlepší její stravitelnost.

Z agronomického pohledu je cizrna významnou plodinou, která se pěstuje v mnoha klimatických pásmech. Je poměrně odolná vůči suchu a dokáže prosperovat i v méně úrodných půdách. Díky schopnosti fixace vzdušného dusíku přispívá k přirozené úrodnosti půdy a je proto často využívána v systémech střídání plodin.

V současné době roste popularita cizrny i v českém prostředí, kde se stává stále oblíbenější alternativou k tradičním luštěninám. Její všestrannost, výživová hodnota a snadná příprava z ní dělají ideální potravinu pro moderní zdravý životní styl. Cizrna je také ekonomicky dostupná a má dlouhou trvanlivost, což z ní činí praktickou součást potravinových zásob každé domácnosti.

Botanické zařazení cizrny do čeledi bobovitých

Cizrna setá (Cicer arietinum) patří do čeledi bobovitých (Fabaceae), která představuje jednu z největších čeledí kvetoucích rostlin. Toto botanické zařazení není náhodné, neboť cizrna sdílí mnoho charakteristických znaků s ostatními zástupci této významné čeledi. Mezi typické znaky, které potvrzují příslušnost cizrny k bobovitým, patří především schopnost fixace vzdušného dusíku pomocí symbiotických bakterií rodu Rhizobium, které vytvářejí charakteristické hlízky na kořenovém systému rostliny.

Morfologické vlastnosti cizrny plně odpovídají charakteristikám čeledi bobovitých. Rostlina vytváří složené listy s lístky uspořádanými vstřícně nebo střídavě, což je typický znak pro tuto čeleď. Květy cizrny jsou motýlovité, což je další určující znak bobovitých rostlin. Tyto květy mají charakteristickou stavbu s pavézou, křídly a člunkem, přičemž jejich zbarvení se pohybuje od bílé přes růžovou až po nafialovělou.

Z botanického hlediska je cizrna jednoznačně luštěnina, protože její plody jsou lusky, které obsahují semena. Tato semena, která jsou hlavním předmětem pěstování a konzumace, se vyvíjejí v suchých pukavých plodech. Lusky cizrny jsou charakteristicky nafouklé a obsahují obvykle jedno až dvě semena, která mají typický kulovitý tvar s charakteristickým zobáčkem, podle něhož získala cizrna své druhové jméno arietinum (beraní).

Systematické zařazení cizrny do čeledi bobovitých má významné důsledky pro zemědělství a ekologii. Jako všichni zástupci této čeledi, i cizrna přispívá k obohacování půdy o dusík, což z ní činí významnou součást osevních postupů. Schopnost fixace vzdušného dusíku je výsledkem evolučního vývoje, během něhož se vyvinul složitý vztah mezi rostlinou a půdními bakteriemi.

V rámci čeledi bobovitých patří cizrna do podčeledi Faboideae, která zahrnuje většinu hospodářsky významných luštěnin. Tato podčeleď se vyznačuje charakteristickým uspořádáním květních částí a specifickou stavbou semen. Botanická klasifikace cizrny jako luštěniny je podpořena nejen morfologickými znaky, ale také chemickým složením semen, která jsou bohatá na bílkoviny, což je typický znak pro všechny luštěniny.

Z fylogenetického hlediska je cizrna blízce příbuzná s dalšími významnými zástupci bobovitých, jako jsou hrách, čočka nebo fazole. Toto příbuzenství se projevuje nejen v podobné morfologii rostlin, ale také v obdobném chemickém složení semen a podobných nárocích na pěstování. Taxonomické zařazení cizrny do čeledi bobovitých tedy není pouze formální klasifikací, ale odráží skutečné vývojové vztahy a společné charakteristiky s ostatními luštěninami.

Cizrna je skutečně luštěnina, která je nejen výživná, ale také bohatá na bílkoviny a vlákninu

Zbyněk Procházka

Nutriční hodnoty a obsah bílkovin

Cizrna, která patří do skupiny luštěnin, je mimořádně bohatým zdrojem důležitých živin a představuje významnou součást zdravé stravy. V její nutriční skladbě dominuje především vysoký obsah kvalitních rostlinných bílkovin, který se pohybuje mezi 20-24 gramy na 100 gramů sušené cizrny. Tyto bílkoviny obsahují všechny esenciální aminokyseliny, které naše tělo potřebuje pro správné fungování, přičemž jejich biologická hodnota je srovnatelná s některými živočišnými zdroji.

Kromě bílkovin je cizrna charakteristická svým vyváženým obsahem sacharidů, které tvoří přibližně 60 % její hmotnosti. Důležitou součástí jsou také komplexní sacharidy a vláknina, která podporuje zdravé trávení a přispívá k pocitu sytosti. Na 100 gramů sušené cizrny připadá přibližně 13 gramů vlákniny, což představuje více než třetinu doporučené denní dávky pro dospělého člověka.

Z hlediska minerálních látek vyniká cizrna především obsahem železa, vápníku, hořčíku a draslíku. Železo obsažené v cizrně je důležité pro tvorbu červených krvinek a prevenci anémie, zatímco vápník a hořčík podporují zdraví kostí a správnou funkci nervového systému. Draslík je nezbytný pro regulaci krevního tlaku a správnou činnost svalů. V cizrně najdeme také významné množství zinku, který posiluje imunitní systém a podporuje hojení ran.

Tato luštěnina je rovněž bohatým zdrojem vitaminů, především skupiny B. Obsahuje vitamin B1 (thiamin), B2 (riboflavin), B3 (niacin), B6 (pyridoxin) a kyselinu listovou. Tyto vitaminy jsou klíčové pro metabolismus, tvorbu červených krvinek a správnou funkci nervového systému. Cizrna obsahuje také významné množství antioxidantů, které chrání buňky před oxidačním stresem a podporují celkové zdraví organismu.

Z hlediska tuků obsahuje cizrna relativně malé množství, přibližně 6 gramů na 100 gramů sušené luštěniny. Jedná se převážně o zdravé nenasycené mastné kyseliny, které jsou prospěšné pro kardiovaskulární systém. Energetická hodnota cizrny se pohybuje okolo 364 kcal na 100 gramů v sušeném stavu, což z ní činí výživnou potravinu vhodnou jako základ hlavních jídel.

Pro vegetariány a vegany představuje cizrna nenahraditelný zdroj bílkovin, přičemž její nutriční profil ji předurčuje jako ideální náhradu masa. Díky vysokému obsahu vlákniny a komplexních sacharidů má nízký glykemický index, což znamená, že pomalu uvolňuje energii do těla a pomáhá udržovat stabilní hladinu krevního cukru. Tato vlastnost z ní činí vhodnou potravinu pro diabetiky a osoby snažící se kontrolovat svou hmotnost.

Způsoby pěstování a sklizně cizrny

Cizrna setá patří mezi významné luštěniny, které vyžadují specifické podmínky pro úspěšné pěstování. Rostlina preferuje teplé a slunečné stanoviště s dobře propustnou půdou. Ideální jsou hlinito-písčité půdy s neutrálním až mírně zásaditým pH v rozmezí 6,5-8. Před výsevem je důležité půdu důkladně připravit, zejména odstranit plevel a zajistit dostatečnou zásobu živin. Cizrna není příliš náročná na hnojení, ale ocení přídavek fosforu a draslíku.

Výsev se provádí na jaře, když teplota půdy dosáhne alespoň 10°C. Semena se vysévají do hloubky 4-6 cm v řádcích vzdálených od sebe 30-40 cm. Mezi jednotlivými rostlinami by měla být vzdálenost přibližně 10-15 cm. Klíčení trvá v závislosti na teplotě 8-15 dní. Mladé rostliny jsou poměrně odolné vůči mrazu, ale v období květu jsou citlivé na nízké teploty.

Během vegetačního období je třeba udržovat porost bez plevele a zajistit přiměřenou závlahu. Cizrna je poměrně odolná vůči suchu, ale v období tvorby lusků a nalévání semen potřebuje dostatek vláhy. Přílišná vlhkost může vést k rozvoji houbových chorob. Rostliny dosahují výšky 30-70 cm a vytváří bohatý kořenový systém, který napomáhá fixaci vzdušného dusíku díky symbióze s hlízkovými bakteriemi.

Sklizeň probíhá v závislosti na odrůdě a klimatických podmínkách obvykle 90-120 dní po výsevu. Správný čas pro sklizeň nastává, když rostliny zežloutnou a lusky jsou suché. Sklizeň lze provádět ručně nebo mechanizovaně. Při ruční sklizni se rostliny vytrhávají nebo sekají u země a nechávají se dosušit na hromadách. Po dosušení se lusky vymlátí a semena se vyčistí.

Pro mechanizovanou sklizeň se používají běžné obilní kombajny s upravenými parametry. Je důležité správně nastavit výšku žací lišty a otáčky mláticího bubnu, aby nedošlo k poškození semen. Výnos se pohybuje mezi 1,5-3 tunami na hektar v závislosti na podmínkách pěstování a použité agrotechnice.

Po sklizni je nutné semena dosušit na vlhkost pod 14% pro zajištění dlouhodobé skladovatelnosti. Skladování probíhá v suchých, větraných prostorách při teplotě do 15°C. Správně uskladněná cizrna si zachovává klíčivost několik let. Před konzumací nebo dalším zpracováním je vhodné semena přebrat a odstranit případné nečistoty nebo poškozená zrna.

V ekologickém zemědělství má cizrna významné místo díky své schopnosti fixovat vzdušný dusík a zlepšovat půdní strukturu. Zařazení cizrny do osevního postupu přispívá k přirozené obnově půdní úrodnosti a snižuje potřebu průmyslových hnojiv. Navíc poskytuje kvalitní rostlinné bílkoviny a je cennou součástí udržitelných zemědělských systémů.

Srovnání cizrny s jinými luštěninami

Cizrna patří mezi nejstarší pěstované luštěniny na světě a ve srovnání s ostatními druhy luštěnin vykazuje několik významných odlišností. Stejně jako fazole, hrách či čočka je cizrna plnohodnotnou luštěninou s vysokým obsahem bílkovin, ale její nutriční profil je v některých ohledech jedinečný. Ve srovnání s červenou čočkou obsahuje cizrna více vlákniny a komplexních sacharidů, což z ní činí výborný zdroj dlouhodobé energie. Oproti fazolím má cizrna jemnější, oříškovou chuť a je lépe stravitelná, což oceňují zejména lidé s citlivým trávicím systémem.

Z hlediska přípravy se cizrna od ostatních luštěnin liší především délkou namáčení a vaření. Zatímco čočka často nevyžaduje předchozí namáčení a uvaří se během 20-30 minut, cizrna potřebuje namáčet minimálně 8-12 hodin a doba vaření se pohybuje mezi 1-2 hodinami. Tento delší proces je však vyvážen výslednou krémovou texturou a schopností cizrny udržet si tvar i po uvaření, což ji činí ideální pro různé druhy pokrmů od polévek po pomazánky.

Ve srovnání s ostatními luštěninami má cizrna také výrazně vyšší obsah některých minerálních látek. Především vyniká obsahem železa, vápníku a hořčíku. Na rozdíl od fazolí obsahuje cizrna také více zdravých tuků, především nenasycených mastných kyselin, které jsou prospěšné pro kardiovaskulární systém. Tento vyšší obsah tuků také přispívá k její charakteristické chuti a textury.

Z pohledu versatility v kuchyni nabízí cizrna oproti jiným luštěninám širší spektrum využití. Na rozdíl od hrachu nebo čočky, které se nejčastěji používají do polévek a jako příloha, lze z cizrny připravit například hummus, falafel nebo ji použít jako náhradu masa v různých vegetariánských a veganských pokrmech. Jedinečnou vlastností cizrny je také možnost využití vody z jejího vaření, známé jako aquafaba, která slouží jako rostlinná náhrada vaječného bílku v pečení a cukrářství.

Z ekonomického hlediska je cizrna ve srovnání s jinými luštěninami obvykle dražší, což je dáno především náročnějším pěstováním a zpracováním. Zatímco hrách nebo čočka rostou běžně i v našich klimatických podmínkách, cizrna vyžaduje teplejší podnebí a specifické půdní podmínky. To se odráží v její ceně na trhu, která je často vyšší než u lokálně pěstovaných luštěnin.

V oblasti skladování vykazuje cizrna podobné vlastnosti jako ostatní luštěniny - při správném uskladnění v suchu a temnu vydrží několik let, aniž by ztratila své nutriční hodnoty. Na rozdíl od některých druhů fazolí je však méně náchylná k napadení škůdci, což z ní činí praktickou volbu pro dlouhodobé skladování. Také její odolnost vůči plísním je ve srovnání s jinými luštěninami vyšší.

Využití cizrny v kuchyni

Cizrna je všestranná luštěnina, která nachází široké uplatnění v moderní i tradiční kuchyni. Jako plnohodnotná luštěnina poskytuje významný zdroj rostlinných bílkovin, což z ní činí oblíbenou surovinu zejména ve vegetariánské a veganské stravě. V mediteránní kuchyni se cizrna tradičně používá k přípravě populárního pokrmu hummus, který vzniká rozmixováním vařené cizrny s tahini pastou, olivovým olejem, citronovou šťávou a česnekem. Tento krémový dip se často podává s pita chlebem nebo čerstvou zeleninou.

Vlastnost	Cizrna	Čočka	Fazole
Luštěnina	Ano	Ano	Ano
Čeleď	Bobovité	Bobovité	Bobovité
Jedlá semena	Ano	Ano	Ano
Obsah bílkovin	20%	25%	22%

V indické kuchyni je cizrna, známá také jako chana, základní ingrediencí mnoha tradičních pokrmů. Chana masala, pikantní kari z cizrny, představuje jeden z nejoblíbenějších vegetariánských pokrmů v celé jižní Asii. Cizrna se také často přidává do různých druhů polévek, kde díky své konzistenci a schopnosti zahustit pokrm vytváří syté a výživné jídlo.

V moderní kuchyni se cizrna stále častěji objevuje v netradičních úpravách. Z uvařené a rozmixované cizrny lze připravit výbornou alternativu klasických pomazánek, která může obsahovat různé bylinky, koření nebo pečenou zeleninu. Pražená cizrna představuje zdravou variantu slaného snacku - stačí ji ochutit oblíbeným kořením a upražit do křupava. Z cizrnové mouky se připravují různé druhy bezlepkového pečiva, palačinek nebo placiček.

Zajímavým způsobem využití je také příprava sladkých pokrmů. Aquafaba, tedy voda z konzervované cizrny, se díky svým jedinečným vlastnostem používá jako náhrada vaječných bílků při přípravě veganských dezertů, například pusinek nebo pěnových krémů. Cizrnová mouka se také výborně hodí do různých druhů cookies nebo brownies, kterým dodává zajímavou oříškovou chuť a zvyšuje jejich nutriční hodnotu.

V salátové kuchyni se cizrna uplatňuje jako výživná a zasycující složka. Kombinuje se skvěle s čerstvou zeleninou, různými druhy sýrů, olivami nebo sušenými rajčaty. Díky své schopnosti dobře absorbovat chutě a aromata je ideální pro marinování a ochucování různými dresinky. V teplé kuchyni se cizrna často přidává do zeleninových směsí, rizot nebo těstovinových pokrmů, kde funguje jako plnohodnotná náhrada masa.

Pro přípravu pokrmů z cizrny je důležité její správné namočení a uvaření, pokud používáme sušenou formu. Namáčení by mělo trvat alespoň 8-12 hodin, následné vaření pak 1-2 hodiny, dokud cizrna nezměkne. Alternativně lze použít konzervovanou cizrnu, která je již předvařená a připravená k okamžitému použití. V každém případě je cizrna velmi univerzální ingrediencí, která najde uplatnění v každé kuchyni a může obohatit jídelníček o cenné živiny a nové chuťové zážitky.

Zdravotní přínosy konzumace cizrny

Cizrna, která patří do rodiny luštěnin, představuje jeden z nejstarších a nejvýznamnějších zdrojů rostlinných proteinů v lidské stravě. Tato výživná luštěnina nabízí širokou škálu zdravotních benefitů, které byly potvrzeny mnoha vědeckými studiemi. Pravidelná konzumace cizrny může významně přispět ke zlepšení celkového zdravotního stavu organismu.

Významným přínosem cizrny je její vysoký obsah vlákniny, která podporuje zdravé trávení a pomáhá udržovat stabilní hladinu cukru v krvi. Díky tomu je cizrna ideální potravinou pro diabetiky a osoby s problémy s glykemickým indexem. Vláknina také napomáhá k pocitu sytosti, což může být prospěšné při snaze o redukci hmotnosti nebo udržení zdravé váhy.

Bohatý obsah bílkovin v cizrně je zvláště důležitý pro vegetariány a vegany, kteří hledají alternativní zdroje proteinů. Cizrna obsahuje všechny esenciální aminokyseliny, které tělo potřebuje pro správnou funkci a regeneraci svalové tkáně. Pravidelná konzumace této luštěniny může také přispět ke snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění díky obsahu draslíku a hořčíku, které pomáhají regulovat krevní tlak.

Další významnou vlastností cizrny je její antioxidační potenciál. Obsahuje flavonoidy a polyfenoly, které chrání buňky před oxidačním stresem a mohou snižovat riziko vzniku chronických onemocnění včetně některých typů rakoviny. Minerální látky obsažené v cizrně, jako je železo a zinek, jsou nezbytné pro správnou funkci imunitního systému a tvorbu červených krvinek.

Pro zdraví kostí je důležitý obsah vápníku a fosforu v cizrně. Tyto minerály společně s vitaminem K přispívají k udržení zdravé kostní hmoty a mohou pomoci předcházet osteoporóze. Vysoký obsah kyseliny listové je zvláště důležitý pro těhotné ženy, neboť tento vitamin je klíčový pro správný vývoj plodu a prevenci vrozených vad.

Cizrna také obsahuje významné množství vitaminu B6, který je nezbytný pro správnou funkci nervového systému a tvorbu neurotransmiterů. Tento vitamin také podporuje metabolismus bílkovin a pomáhá při tvorbě červených krvinek. Pravidelná konzumace cizrny může přispět ke zlepšení nálady a snížení úzkosti díky obsahu tryptofanu, který je prekurzorem serotoninu.

Nízký obsah tuku a absence cholesterolu činí z cizrny ideální potravinu pro osoby s vysokým cholesterolem nebo kardiovaskulárními problémy. Saponiny obsažené v cizrně mohou pomoci snížit hladinu LDL cholesterolu v krvi a současně zvýšit hladinu prospěšného HDL cholesterolu. Díky nízkému glykemickému indexu je cizrna vhodná i pro osoby sledující příjem sacharidů.

Historie pěstování a rozšíření ve světě

Cizrna setá patří k nejstarším kulturním plodinám světa, přičemž první archeologické nálezy jejího pěstování pocházejí z období před 10 000 lety z oblasti úrodného půlměsíce. Tato luštěnina byla původně domestikována na Blízkém východě, konkrétně v oblasti dnešního Turecka a Sýrie. Archeologické výzkumy potvrzují, že se cizrna pěstovala již v neolitických osadách v Jordánsku a Palestině.

Ve starověkém Egyptě byla cizrna významnou součástí stravy, což dokazují nálezy v hrobkách faraonů. Staří Řekové a Římané ji považovali za cennou potravinu a léčivou rostlinu. Římané ji rozšířili po celém Středomoří a díky jejich expanzi se dostala i do dalších částí Evropy. Ve středověku se její pěstování rozšířilo především ve Španělsku a Itálii, kde se stala důležitou součástí místní gastronomie.

Do Indie se cizrna dostala přibližně před 7 000 lety a postupně se stala jednou z nejvýznamnějších luštěnin v indické kuchyni. V současnosti je Indie největším producentem cizrny na světě, následována Pákistánem, Tureckem a Myanmarem. Indičtí zemědělci vyvinuli množství lokálních odrůd přizpůsobených různým klimatickým podmínkám.

Do Ameriky byla cizrna přivezena španělskými a portugalskými kolonizátory v 16. století. Především v Mexiku a některých částech Jižní Ameriky se rychle adaptovala a stala se důležitou součástí místního zemědělství. V současnosti se pěstuje ve více než 50 zemích světa, přičemž největší produkce je soustředěna v Asii, která představuje přibližně 75 % světové produkce.

V Evropě se cizrna tradičně pěstuje především ve Středomoří, kde klimatické podmínky nejlépe vyhovují jejím nárokům. V posledních desetiletích se však díky šlechtění nových odrůd a změnám klimatu její pěstování rozšiřuje i do severnějších oblastí. V České republice se cizrna historicky nepěstovala ve velkém měřítku, ale v posledních letech roste zájem o její lokální produkci, především v souvislosti s trendem rostlinné stravy a udržitelného zemědělství.

Globální význam cizrny jako luštěniny stále roste, zejména díky její vysoké nutriční hodnotě a schopnosti fixovat dusík v půdě. Světová produkce cizrny v současnosti přesahuje 14 milionů tun ročně. Významnou roli hraje také v boji proti hladu v rozvojových zemích, kde představuje důležitý zdroj rostlinných bílkovin. Moderní výzkum se zaměřuje na vyšlechtění odrůd odolných vůči suchu a chorobám, což by mohlo dále rozšířit oblasti jejího pěstování.

Skladování a trvanlivost cizrny

Cizrna, která patří mezi nejstarší pěstované luštěniny na světě, vyžaduje správné skladování pro zachování její kvality a nutričních hodnot. Suchá cizrna má při správném skladování trvanlivost až dva roky, přičemž je důležité dodržovat několik základních pravidel. Především je nezbytné uchovávat cizrnu v suchu a temnu, ideálně při pokojové teplotě nepřesahující 20 stupňů Celsia. Nejvhodnějším způsobem skladování jsou vzduchotěsné nádoby nebo skleněné zavařovací sklenice s pevně uzavíratelným víkem.

Před uskladněním je nutné zkontrolovat, zda je cizrna zcela suchá a neobsahuje žádnou vlhkost, která by mohla způsobit plesnivění nebo množení bakterií. Pokud nakupujete cizrnu v běžném obchodě, bývá obvykle již dostatečně vysušená a připravená ke skladování. V případě, že si pěstujete cizrnu sami, je třeba ji před uskladněním důkladně vysušit na slunci nebo v sušičce.

Vařená cizrna má výrazně kratší trvanlivost. V lednici vydrží maximálně 3-5 dní, a to pouze pokud je uchována v uzavřené nádobě. Pro delší skladování je možné vařenou cizrnu zamrazit, přičemž v mrazáku vydrží až 6 měsíců. Před zmrazením je důležité cizrnu zcela zchladit a rozdělit do menších porcí, které lze později jednotlivě rozmrazovat podle potřeby.

Kvalitu skladované cizrny lze poznat podle několika znaků. Čerstvá a správně skladovaná cizrna má světle béžovou barvu, je bez skvrn a zápachu. Pokud objevíte známky plísně, změnu barvy nebo nepříjemný zápach, cizrnu raději vyhoďte. Stejně tak není vhodné konzumovat cizrnu, která byla skladována déle než dva roky, jelikož postupně ztrácí své nutriční hodnoty a může změnit konzistenci.

Pro zachování maximální kvality je důležité chránit skladovanou cizrnu před škůdci, především před potravinovými moly a brouky. Toho lze dosáhnout pravidelnou kontrolou skladovacích prostor a používáním kvalitních uzavíratelných nádob. Některé hospodyňky přidávají do skladovacích nádob bobkový list nebo několik kuliček černého pepře, které působí jako přírodní repelent.

V případě, že plánujete cizrnu dlouhodobě skladovat, je vhodné ji občas překontrolovat a případně přesypat do čisté nádoby. Tím předejdete případnému znehodnocení celé zásoby. Při správném skladování si cizrna zachovává nejen své nutriční hodnoty, ale také charakteristickou chuť a strukturu, díky čemuž zůstává cennou součástí zdravého jídelníčku po celý rok.

Nejčastější odrůdy cizrny

Cizrna setá se vyskytuje v několika významných odrůdách, které se liší především velikostí, barvou a chutí. Mezi nejrozšířenější typ patří Kabuli, která je charakteristická svou světlou, krémově béžovou barvou a větší velikostí zrn. Tato odrůda je oblíbená zejména ve středomořské kuchyni a na Blízkém východě, kde se používá k přípravě tradičních pokrmů jako je hummus nebo falafel. Kabuli má jemnou, oříškovou chuť a po uvaření získává příjemnou, máslovou konzistenci.

Další významnou odrůdou je Desi cizrna, která má menší, tmavší a vrásčitější zrna. Tato varianta má silnější slupku a intenzivnější chuť než Kabuli. Desi je původem z indického subkontinentu a je základní surovinou pro výrobu cizrnové mouky, známé jako besan nebo gram flour. Tato mouka je nepostradatelnou součástí indické kuchyně a používá se k přípravě různých pokrmů a těst.

Španělská odrůda Blanco Lechoso je ceněna pro svou výjimečnou velikost a krémovou barvu. Tato varianta je ideální pro přípravu tradičních španělských pokrmů a vyniká svou schopností dobře absorbovat chutě a aromata při vaření. V oblasti Kastilie-La Mancha se tato odrůda pěstuje s chráněným označením původu.

Méně známou, ale zajímavou variantou je černá cizrna, která se pěstuje především v některých oblastech Indie a Střední Asie. Tato odrůda má výraznou, zemitou chuť a je bohatá na antioxidanty. Černá cizrna si zachovává svou barvu i po uvaření a často se používá v tradičních ajurvédských receptech.

Zelená cizrna, známá také jako čerstvá cizrna, není samostatnou odrůdou, ale představuje nezralá zrna běžných odrůd, která se sklízejí ještě zelená. Má svěží, lehce sladkou chuť a používá se především v kuchyních Blízkého východu a severní Afriky.

Všechny tyto odrůdy cizrny patří do čeledi bobovitých (Fabaceae) a jsou klasifikovány jako luštěniny. Jejich vysoký obsah bílkovin, vlákniny a minerálních látek z nich činí cennou součást zdravé výživy. Každá odrůda má své specifické kulinářské využití a nutriční vlastnosti, přičemž všechny jsou výborným zdrojem rostlinných proteinů.

Pro pěstitele je důležité vybrat správnou odrůdu podle klimatických podmínek a půdního typu. Zatímco některé odrůdy jsou odolnější vůči suchu a vyžadují méně vody, jiné potřebují více péče a specifické podmínky pro optimální růst. Doba zrání se u různých odrůd může lišit od 90 do 180 dní, což je důležitý faktor při plánování zemědělské produkce.